Coursing v Kladrubech

CILLIAN byl opět za hvězdu, tentokrát na coursingovém závodě v Kladrubech nad Labem.

Sprinteři (kategorie ve které Cilli závodí) byli hlášení celkem čtyři a tak jsme se těšili, jak si porovnáme síly s dalšími chrtíky. Už dávno jsme pochopili, že je coursing takové chrtí krasobruslení a zdaleka ne vždy jsou výsledky dle pocitů a očekávání zúčastněných. Cilliánek však vyšvihnul dva krásné běhy a my měli radost, že si to ve zdraví užil.

Měl to být jeden z nejteplejších dnů posledního měsíce. Na závod jsem jela především jako "backstage" bandito týmu a tak jsem vstávala kolem půl šesté ráno a chvíli na to už do kufru malé Hondy skládala potřebné vybavení. Altán (to abychom se měli kde ustájit), skládací stolek (to aby měl Tomášek na čem kreslit), židličky, klec a pár dek, kdyby náhodou. Vyjela jsem jen s drobnou odchylkou od stanoveného času a ještě se zastavila u místního obchodu s občerstvením (catering!). No a už se jelo směr Kladruby. Samotnou mě překvapilo když mi navigace ukázala jen 32 minut! To je luxus, který se mi málokdy poštěstí.

Na dostihovém závodišti v Kladrubech jsem nebyla poprvé, již jednou jsme měla tu čest v rámci středoevropské výstavy chrtů, kde jsem před třemi lety poprvé vystavovala naši nejmladší Bernadettku, ve třídě štěňat. Tenkrát jsme tam pobrali co jsme mohli a tak jsem na Kladrubské závodiště měla jen samé kladné vzpomínky. Věděla jsem ale, že před slunkem se tam člověk nikde neschová a i proto byl altán tak důležitý.

Na místo dorážím za deset osm a z dálky už na mě mávají všichni bandití účastníci. Jak se k nim nadšeně blížím, slyším jak se vyhodnocují sázky na mé předpokládané zpoždění :D (už mě holt znají). A je tu velké vítaní. Začít se samozřejmě musí s Ernestýnkou a Cilliánkem (kdo zná chrtíky ví, že to nepočká) a pak ten zbytek - Terezka, Tomášek, Markéta, Jarča, Michal a Marek :) Ty všechny jsem tak ráda po delší době viděla! Všichni měli na sobě naše týmová trička, což radosti ještě přidalo a po zbytek dne jsem se na tu naši partu nemohla vynadívat.

Po úspěšné přejímce bylo na místě postavit zázemí a tak jsem auto přeparkovala tak, aby bylo možné těžkou konstrukci altánu jednoduše vyndat a rozložit na námi zvoleném plácku. Ochotně se toho ujímají chlapi a tak je konstrukce záhy vyndaná z pouzdra, jen ji rozložit. V tom mě popadá panika. Chvíli sbírám odvahu než nešťastně prohlásím: "Já nemám plachtu." Týmem zavládlo ticho a po chvíli Marek říká: "A kde je.. ta plachta?". "Doma." Odvětím, a neodvažuji se rozhlížet po, za hlavy se chytajícím, týmu.

Tým se však zachoval skvěle, ani moc nenadával a dokonce jsme brzy přišli s náhradním řešením. Během chvíle jsme shromáždili všechny deky, které jsme s sebou měli, navěsili je na bytelnou konstrukci prodejního stánku a vytvořili tak přístřeší srovnatelné s obydlím alžírských domorodců. Hlavně, že byl stín! :)

No a následovaly hlavní body programu. Ernestýnka se měla pokusit o splnění prvních licenčních běhů i přes to, že na coursingu byla teprve párkrát. Licencemi se jako obvykle začínalo a tak jsme již netrpělivě očekávali běh číslo pět. Ernestka už v sedlišti nedočkavě vyhlížela návnadu a i půjčený košík ji nijak zvlášť neobtěžoval, což předesílalo uspokojivý výsledek. Návnada je připravená, pořadatelka mává vlajkou, volá "Go!" načež Ernestka předvádí krásný start za ubíhajícím střapcem. Startem to ale tentokrát skončilo, neboť se po pár desítkách metrů zastavila a rozhodla se, že více dnes svým napjatým divákům neukáže. Verva s jakou se na pole vrhla však poodkryla duši závodníka a tak se těšíme na nějaké to příště.

Netrvalo dlouho a po odběhaných "licencích" byl závod odstartován. Azavaci, Barzoji, Basenjíci, deerhoundi, greyhoundi a po chrtících v kategorii klasik už jsme na start pomalu chystali svého závodníka. Trať byla opravdu pěkně postavená, využívající překážek koňského dostihového areálu a tak jsme se těšili jak se ji Cillián zhostí. V prvním běhu běžel s fenkou Cherrylee a oba předvedli krásný výkon. Cherry dokonce i s jedním kotoulem, po kterém se ale skvěle zorientovala a pokračovala v běhu. Oba doběhli ve zdraví do cíle, což bylo to hlavní a já jsem si po počáteční nervozitě spokojeně oddechla.

Vychodit, osvěžit, napít, odpočívat - pozávodní péči má v malíku Cilliho "mamka" Markéta a my ostatní jsme se ubrali zpět k základně. Měli jsme hromadu času do druhé poloviny závodu a tak jsme vyprávěli, smáli jsme se, opalovali se, ..šestiletý Tom vytvořil autentickou kresbu coursingového závodiště se závodníky a dokonce vznikly dva fotbalové týmy s názvy "ERNESTINE" a "CILLIAN" :)

Do druhého kola vstupoval Cilli s největším počtem bodů, což nápadně připomínalo scénář všech doposud absolvovaných závodů a tak jsme věděli, že tomu nemáme přikládat velký význam. Uvidí se, co ukáže druhé kolo. Cilli tentorkát běžel s Cesarem, se kterým se na poli nesetkal poprvé. Kluci předvedli nádherný vyrovnaný běh, který byla radost sledovat. Po pár desítkách vteřin je dobojováno, v cíli doslova (zaplať pánbůh za košíky :D) a nezbývá než čekat, jak běhy obodují rozhodčí. Vyhlášení výsledků bylo kolem šesté večer a je to jediná věc, kterou bych pořadatelům malinko zkritizovala. Jinak skvělý závod si zajisté zasloužil profesionálnější tečku než zmatečné přečtení prvních šesti umístěných. Cilliánek byl ze čtyř sprinterů nakonec druhý a kromě poháru dostal první kartičku s titulem Res. CACT. Opět svůj výsledek o fous zlepšil a dokázal, že se pomalinku může rovnat zkušeným závodníkům. Tím spíš když za vítěznou Cherry byl pouze o jeden bod :) Jsme na něho pyšní!

A beztak se ten kluk předváděl před svou láskou Ernestkou :)

(tímto Ernestýkovým děkujeme za skvělou podporu a videodokumentaci!)

Video z prvního běhu a fotky z akce můžete vidět na našem facebooku: Piccolo Bandito IGs