Duo DANUBE Bratislava 2017 😅

Tak tento výlet stál opravdu za to 😅😅😅😅 A rozhodně si zaslouží delší článek s barvitým popisem všech našich zážitků, než nyní čas dovoluje.

A tak to prozatím zkrátím a prozradím akorát to, že s námi cestovala bandití dvojka Bernadettka + Archibaldek a doplnilo nás štěně australského ovčáka, miláček Tris . Bohužel Bernadettku zastihlo její první hárání a tak to s našima chrtidlama, kteří byli odkázáni na jeden společný pokoj, nebylo úplně tak jednoduché.. Co vám budu povídat, vyspala jsem se až po dvou dnech, po návratu domů. Bernadettka pak byla v polokómatu ještě asi tři dny 😅

Výsledky výstavy byly takové:

Bernadettka ukázala, že stále není většího telátka, aneb Puclík to zase posral 😅 a vysloužila si oba dny třetí místo ze tří,..... alespoň se známkou výborná.

Bernadette Piccolo Bandito - třída mladých - 2 x Ex3

Archibaldek to ovšem zachránil a potěšil nás oba dny oceněním Výborný 1, CAC, čímž přiložil poslední dva chybějící články na titul SLOVENSKÝ ŠAMPION KRÁSY a samozřejmě nám tím udělal obrovskou radost

Nutno poděkovat oběma rozhodčím - Olga Dolejšová, CZ a Tatjana Urek, SLO

Více o tom, jak jsme se opět několikrát ztratily, zapomínaly věci, a o tom jak jsme se vypořádávaly s pudy poháněným párem na pokoji 3x2 metry, snad někdy příště 😅

celý článek:

Když už se bandití smečka rozhodne vyrazit na výlet, tak to většinou stojí za to a málokdy je to jen tak ledajakej výlet. No a když přidáme, že je to dvoudenní výlet a do zahraničí a ještě k tomu doplněný o štěně australského ovčáka, tak je zážitek na světe. Zkrátka tři holky a tři psi, co může být lepšího?

Tentokrát jsem nám naplánovala výlet k slovenským sousedům, kde se konala dvoudenní výstava Duo CACIB Bratislava. Archibaldek potřeboval ještě dva tituly na dokončení slovenského šampionátu a tak byla Péťa víceméně postavená před hotovou věc, protože tohle byla prostě nutnost! :D Byl ji pouze sdělen datum na kdy si má dát v práci volno, a čas a místo kam se má v předvýstavní pátek dostavit. Abych já sama nejela jen tak na prázdno, přihlásila jsem taky naši Bernadettku alias Pucloše do třídy mladých i když jsem tušila, že to je asi jako házet perly sviním.

Péťa s Árčím přijeli už v pátek večer a moc se u nás nezdrželi, protože v sobotu nad ránem jsme už ve smluvený čas (nebo možná o pár desítek minut později? :)) nabíraly kamarádku s australským ovčákem a vyrážely směr Bratislava.

Už po stanovení zasedacího pořádku v autě jsem tušila, že od průseru není daleko, když má drahá Péťa opět spočinula na místě spolujezdce, tedy navigátora (už v předchozích článcích jste se s jejím navigátorským umem měli možnost seznámit). Tušení se pomalu naplňovalo když jsme se blížily k Bratislavě a když jsme míjely ceduli "Vítejte v Maďarsku", tak to už byla tutovka. No co. Kdo by nechtěl navštívit rovnou dvě země. Problém byl, že australští ovčáci ten den v kruhu začínali a že jsme měly být za půl hodiny na výstavišti, připomínám, že na Slovensku :D Pokochaly jsme se tedy maďarskou přírodou a početnými větrnými mlýny a hned jak bylo možné, tj. po ujetí asi 20 km dálnice (přirozeně s absencí maďarské dálniční známky), jsme to otočily a srovnaly směr zpět k Bratislavě, kde už jsem však neváhala zastavit na nejbližší čerpací stanici a převzít navigaci do vlastních rukou.

Incheba arena, kde se výstava konala byla prostě šílená. Snad jediné plus je příroda v okolí, kde je možné bez problému venčit a také jsme poměrně snadno zaparkovaly. Ale jinak je to tmavá dvoupatrová nevzhledná hala, bez funkčního výtahu. První velkou výzvou tedy bylo dostat se do druhého patra s přetékajícím trakárkem věcí a jedním psím kočárkem. Nadávat jsem přestala ve chvíli, kdy se po úzkých schodech snažili do druhého patra propasírovat majitelé dog a podobně velkých plemen a jen silou vůle táhli své obří klece a přepravky včetně svých mazlíčků. Vlastně máme štěstí :D

(Až druhý den jsme přišli na to, že zaparkovat můžeme i nahoře.)

Australské ovčáky jsme stihly tak tak, zato na chrtíky jsme čekaly až do odpoledne. Budíček ve 3 hodiny ráno si tedy pomalu vybíral svou daň a já, poznamenaná ještě 5 hodinama za volantem, jsem měla co dělat abych se udržela při vědomí. Záchranou byla Iva, kterou jsme potkaly asi hodinu před začátkem posuzování a chvíli na to už jsme v ruce svíraly štamprli domácí slivovice. Za normálních okolností bych se tomuto ďábelskýmu pití snažila vyhnout co by to jen šlo, ale tak nějak jsem si už zvykla, že odporovat Ivě se nesetkává s výsledkem :D a musím říct, že tentokrát byla její intervence spíš ku prospěchu a mě osobně postavila na nohy.

Opačný problém měl Puclík, který měl očividně energie na rozdávání, když se kruhem prohopkal, zřejmě si myslejíc, že se jedná o výstavu hopíků. Vysloužil si Výbornou s pořadím 3.....ze tří. Výpravu zachránil Archibaldek, který k potřebnému titulu statečně vybojoval ještě rezervní CACIB.

Z posledních sil jsme se vydaly k penzionu 4you Bratislava, kde nás čekal pokoj skoro menší než naše klec pro psy. Čelo se mi orosilo při pomyšlení, že kromě klece sem potřebujeme dostat ještě kočárek a tři tašky s věcma a že tu budeme fungovat se dvěma chrtíky. (kamarádka s AUO měla naštěstí pokoj sama pro sebe). Nějakým zázrakem se však povedlo, nicméně "cesta" na toaletu, umístěnou pro úsporu prostoru šikovně 50cm od postele, byla značně stížená. Zajímalo by mě, jak to musí vypadat u sousedů, kteří právě z auta vykládají 6 bíglů :D

Po perném horkém dni, nás naštěstí v autě čekalo krásně vyhřáté australské víno :D a tak jsme se neváhaly pustit do jeho konzumace, po níž jsme relativně spokojeně usnuly. Usnuly ale neberte tak vážně, neboť odděleně "spící" psy, bohužel pro nás opačného pohlaví, k sobě sexuální touha táhla natolik, že za celou noc nezamhouřili oka. My s Péťou se o to pokoušely, ale naši noc provázely pravidelné výkřiky "pšššt", "Árčí!" "Puclí!" "Ticho!" z jedné i z druhé strany. Péťu to zmátlo natolik, že když Arčí s Bernadettkou konečně na chvíli usnuli, div se na posteli neposadila a její hlasité "pšššt" zazdilo i poslední šanci na půlhodinku nerušeného spánku.

Druhý výstavní den se odvíjel v podobném scénáři. Bernadettka opět poslední a aby ostuda nebyla malá, své skoky vyšperkovala natolik že mi při chůzi v kruhu zvládla škubat i vlasy z culíku. Opět si ale vysloužila známku výborná - její temperament a akrobatické prvky pečlivě načasované na chvíle, kdy se rozhodčí dívá, jsou asi holt obdivuhodné. No a Archibaldek Výborný 1 a CAC, čímž oficiálně nabyl titulu Slovenský šampion krásy.

Měly jsme velkou radost a hned taky vyplnily žádost o vystavení diplomu. Během čekání na kýžený dokument jsme se vydaly shánět jídlo a vyfotit našeho medajlistu, načež jsme postupně sbalily všechny věci a s narůstající únavou a jí způsobenou nervozitou, jsme se vydaly k domovu. Hned napoprvé se nám podařilo najet na velký bratislavský obchvat. Z čehož jsme chvíli měly velkou radost, když v tom jsem jen tak ze zvyku položila otázku, které jsem později trochu litovala: "Máme všechno?"

Načež Péťa okamžitě vykřikla: "Nemáme!!! Diplom!!" Myslím, že řidiči aut jedoucích za námi neměli v tu chvíli radost ze změny rychlosti, která v tu chvíli následovala, než mi došlo že z tohohle okruhu jen tak nesjedeme a že celková zajížďka bude opět činit minimálně 20 km. Ale bez diplomu se přece domů vrátit nemůžeme :)