Archibaldek jede!
Od Klubové výstavy uplynulo už 14 dní, ale stejně to nemůžu nechat bez krátkého srhrnutí.
Když jsem Pétě říkala o Klubové výstavě a přemlouvala ji ať jede, že tam prostě nesmí chybět, byla zpočátku poněkud rozpačitá, ale kvůli mě se alespoň trochu snažila aby zjistila jestli ten víkend bude mít volno z práce. Přeci jen jsme už dlouho společně nikde nebyly a největší chrtíkovskou akci roku si prostě nemohla nechat ujít. Slovo nakonec dalo slovo, a do Náměšti nad Oslavou měla Péťa i s Archibaldem dorazit v pátek večer.
Pro mě už to tak jednoduché nebylo, jako jedna z organizátorek jsem měla na starosti zajistit veškerou grafiku a tisk, šlo tedy především o diplomy, plakáty, posudkové listy, výstavní katalogy a jiné. S sebou jsme také nesměli zapomenout sbalit naše tři štěňátka a dvě dospělé holky. Nemusím říkat, že auto bylo nacpané k prasknutí a bez rakve na střeše bychom se jen těžko poskládali. V odpoledních hodinách pátečních jsme se nakonec do Náměšti dokodrcali i my.
V sobotu ráno jsme byli už před osmou nastoupeni v zámeckém parku a spolu s ostatními členy klubu, kteří nám přišli na pomoc se snažili o zajištění celé výstavy. Vše se včas podařilo a v deset hodin byla celá výroční klubová výstava zahájena jak jinak než slavnostním přípitkem.
Výstavu následně otevřelo předvedení mladých psích nadějí ve třídě štěňat a dorostu a pak už měl na scénu přijít také náš Archibaldek, který měl ve třídě mladých psů velkou konkureci. Předvedení připadlo opět na mě a tak jsem odhodila foťák, který jsem do té doby nepustila z ruky a vyměnila ho za výstavní vodítko. Bez velkého očekávání jsme nastoupili do výstavního kruhu, Archibaldek výjimečně jako druhý v pořadí, což nám trochu hrálo do karet, protože si tak mohl v kruhu lépe zvyknout. Očekávání byla opravdu nulová, jednak proto, že od poslední výstavy uplynuly už 4 měsíce a Arčí na mě není zvyklý a pak také...ta konkurence! 6 krásných mlaďochů jeden po druhém předvedli svou chůzi a pak už se střídali také na výstavním stole. Bylo mi jasné že Árčího úspěch či propad závisí právě na tom zapeklitém výstavním stolku, protože ten nám vždy dělal největší problém. Tentokrát jsem ale Arčího na stolek vysadila a vzápětí jsem ani já, ani majitelka Péťa, coby mamka schovaná za stromem, aby ji neviděl a nerozptylovalo ho to, nevěřily svým očím. Archibaldek prostě stál jak jsem ho dala, nechal si prohlédnout hlavu, kouknout na zoubky, vše zvládl téměř jako ostřílený šampion. :) V tuto chvíli už jsem já slavila úspěch, neboť tento pokrok pro mě znamenal zlom v Archibaldově přístupu k výstavám. Stupně vítězů v jednotlivých třídách byly vyhlašovány postupně od místa čtvrtého a ve chvíli, kdy byla rozdělena poslední tři a zbývalo už jen to první, bylo vyřčeno číslo, kterým byl označen právě náš Arčuch. Nevěřila svým uším a číslo si ještě jednou zkontrolovala. Archibaldek získává svůj druhý CAJC v pořadí a zrovna na Klubové výstavě!! Koukám na paničku Péťu, která k nám běží s výrazem zahrnujícím kombinaci překvapení a štěstí a předávám jí jejího skorošampiona a získané ceny.
Po předvedení všech psů byla vyhlášena malá pauza, během které jsme mohli shlédnout malou ukázku agilit s chrtíkem. Parkur předvedl také brácha naší Antoinettky Amadeus, na kterého jsme právem pyšní :) Personál kruhu si vydechl a mohlo se pokračovat. Následovaly feny.
Bylo mi líto se klubové výstavy nezúčastnit a tak jsem na poslední chvíli přihlásila Antoinettku do třídy Top Class, která je určená pro psy/feny které již zdobí titul Klubový šampion nebo Interšampion a tedy už žádné další nepotřebují. Antoška měla sice cecíky od kojení ještě stále vytahané, ale co, dáme si to alespoň cvičně, abychom úplně nevyšly ze cviku, řekla jsem si :) Když jsme v konkurenci dalších tří fen nastoupily do kruhu, rozpršelo se. I tak se ale všechny fenky předvedly se ctí a velké překvapení pro mě bylo, když rozhodčí vybral právě naši Antošku, lehce amorfní, avšak stále pěknou v pohybu. Následně se stala i vítězem Top Class a tak ani my jsme nejely domů s prázdnou.
Archibaldo Piccolo Bandito 14m - bojuje o BOB
V soutěžích "závěrečných" kde se předvedli ti nejlepší z jednotlivých tříd opačného pohlaví, Archibalda o titul nejlepší Junior porazila krásná mladá fena Bertuccia Corallo Blue. S tím jsme počítali a já si myslela, že tím pro nás výstava velice úspěšně skončila. Proto jsem pak byla překvapená, že znovu volají do kruhu číslo 5! Neuvědomila jsem si, že o titul BOB nastupují všichni Kluboví vítězové, tedy i Klubový vítěz mladých, pes - Arčí. Archibaldek už byl připravenej na odchod, když jsem začala zbrkle rozhazovat rukama a shánět se po tom našem klukovi, výstavní číslo už bylo tu tam a Arčí navlečenej do normálního obojku. Rychle jsme ho "převlíkly" a protože už čas opravdu nebyl, postrčím Péťu směrem k výstavnímu kruhu a říkám "bež ty, honem!" Ta neměla ani vteřinu na to, aby o tom přemýšlela a s plnou pusou jídla se statečně chopila výstavního vodítka. Nervózní snad ani být nestihla a tak Árčí pěkně šel a pak i stál a tak do jeho rukou zaslouženě putoval titul BOS, tedy nejlepší pes výstavy! Pro mě něco naprosto neuvěřitelného. Obrovskou radost jsem měla také z toho, že konečně si ten úspěch z výstavního kruhu okusila panička na vlastní kůži a že už teď ví, že jim to jako dvojce parádně klape. :) Získané ceny, poháry a kokardy Péťa nemohla ani pobrat (to je tak když člověk jede na výstavu vlakem :D)
Výstava byla naprosto vyčerpávající jak fyzicky tak psychicky a tak euforie vyvrcholila až druhý den a doznívala ještě týden po tom.
Jsem na ně moc pyšná a těším se na další setkání na nějaké výstavě :)
Bertuccia Corallo Blue - BOB a Archibaldo Piccolo Bandito - BOS s panem rozhodčím - Vittorio Passerino (IT), který byl po celou výstavu k pejskům neuvěřitelně milý a citlivý, děkujeme!