Krytí, březost, porod

den po dni...

Celou tuto akci jsme dlouho pečlivě plánovali. Už před rokem jsme o tom začínali přemýšlet a poslední půlrok jsme vybírali, ujednávali, promýšleli a plánovali. Pořád jsme měli pocit že je ještě dost času a vše je zatím v nedohlednu, ale najednou to přišlo a Juditka začala hárat....

začátek hárání

už 10. ledna na hotelu v Nitře jsem si všimla, že je něco jinak. Vulva juditky už nebyla tak miniaturní jako normálně, ale říkala jsem si, že se mi to asi jen zdá, hárání jsem očekávala až na začátku února. Následující dny se však situace ještě více vyjasňovala a o pět dní později už bylo zcela jasno,. Objevila se první kapička krve :)

testy, testy, testy..

Vzhledem k tomu, že za krytím, jsme měli cestovat asi 200km za české hranice, nemohli jsme ponechat nic náhodě a tak následovala snůška testů. Jako první Juditka podstoupila cytologický stěr asi osmý den od značného natečení (5. den od první kapky).  Podle buněk se zdálo, že jsme ve fázi časný estrus, což nám naznačilo, že už je to někde na konci úplného začátku a na začátku období ideálního k nakrytí. Druhý den jsme proto absolvovali první progesteronový test. Z odběru krve jsme se měli dozvědět přesnou hodnotu hladiny progesteronu, ta však byla zatím ještě velmi nízká na to, aby mělo cenu něco podnikat a aby se dalo odhadovat její další navyšování v průběhu následujících dní. Proto bylo jasné, že test budeme muset zopakovat a mně bylo jasné, že u Juditky se bude nejspíše počítat od první krvavé kapky, ne od natečení vulvy. 10. den hárání jsme tedy tento test zopakovali. Juditce bylo opět odebráno nemalé množství krve pro rozbor. Hladina progesteronu sice stoupla, ale na pouhých 2,1 ....což stále byl velice nejasný a pro nás do určité míry neuspokojivý výsledek. Byla jsem zlomena a souhlasila s třetím a posledním opakováním po dvou dnech, tedy 12. den hárání. S naměřenou hodnotou 4,9 už se ovšem dalo něco dělat a tak jsme se rozhodli že druhý den konečně vyrazíme -směr Polsko!

krytí..

V úterý 27.1. jsme se po čtyř a půl hodinové cestě ubytovali v malém hotýlku na předměstí Lešna. Hotel byl asi 800 metrů od domu, ve kterém Jolanta (panička Lionela) bydlí a tak jsme čekali na signál, že můžeme přijít na první návštěvu. 

Když Jolanta konečně zavolala s tím, že nás čeká, zabalila jsem Juditku do deky a jelo se. Celá Jolantina smečka nás vítala u dveří tak urputně, že bylo těžké projít aniž bych šlápla některému chrtíkovi na nožku, ale pomalými krůčky a postupným rozhrnováním hloučku skákajících tělíček jsme se dostali do malého obýváčku, kde mělo ke spojení dojít. Smečka zůstala za přepážkou, která zde byla  pro účely krytí zhotovena. 

co se dělo dál...

Juditka a Lionel byli poprvé vypuštěni k sobě a mohli se začít seznamovat. Juditka byla dost vykulená ze všeho co se kolem ní dělo a nejspíš vůbec netušila, co jí čeká. Lionel však očividně zájem měl a tak jsme se začali pokoušet. Zpočátku se nedařilo, Juditka se ještě ani nerozkoukala a tak měla stažený ocásek a dělala se nepřístupnou. A tak jsme s Jolantou na nic nespěchaly a rozhodly se, že si sedneme a popovídáme, zatímco se "mladí" budou seznamovat. Vše jsme samozřejmě po očku sledovaly. Po chvíli odstrkování a ohánění se ze strany Juditky a marných pokusech chudáka Lionela se Juditka konečně začala nastavovat. Ocásek šel stranou a Lionel se mohl konečně pustit do práce. Juditka je však menší a tak se k ní obtížně dostával.

Musely jsme asistovat. 

Juditku jsme různě nadzvedávaly a Lionela se pokoušely směrovat. Krytí však bylo po několika pokusech nezdárné - zdařilo se jen velice neuspokojivě, bez svázání. Rozhodly jsme se, že je necháme odpočinout do zítra a rozloučily se s tím, že druhý den se snad bude dařit lépe. 

Ve středu, 28.1. se nám podařilo docílit pár o něco lepších pokusů a jeden z nich byl snad (domníváme se) provázen krátkým svázáním. No co, uvidí se :) Juditku jsem po cestě domů držela na klíně s prdelkou ve zvýšené poloze.

Nervozita ze mě padá, teď už je to na Juditce. Teď bude následovat dlouhé čekání a pozorování, než se na prvním ultrazvukovém vyšetření dozvíme výsledek.

 

 

a tak čekáme a pozorujeme......

10.-17. den- Juditka je stále mazlivá, ve zvýšené míře spí. (celý den nevylézá z postele).  Prsní žlázy začínají otékat, zřejmě bez rozdílu oproti normálnímu stavu po hárání.  Bradavky jsou však beze změny, což mě trochu znervózňuje. 

 

 

17. -21. den- ke zvýšené spavosti se přidává ještě náladovost a vybíravost v jídle. Granule už odmítá, konezrvu si dá zatím s chutí. Do jídla se snažím (většinou nezdárně) propašovat i ty granule aby měla dostatek živin. Mazlivost se střídá se stavy, kdy vrčí a vyjíždí na Antoinettku, nenechá se ode mě pohladit, je rozčilená. V kuchyni jsme si vyvěsili kalendář březosti, abychom měli perfektní přehled o tom, co se v bříšku děje.

První dny po krytí: je ještě velice brzy na to, abychom mohli vidět nějaké změny, ale přeci jen se mi zdálo, jakoby si Juditka uvědomovala co se v minulých dnech odehrálo a věděla, k čemu to má vést. Připadala mi hrozně (až nezvykle) mazlivá, tvářila se tajemně.

Obě holky byly také velice unavéné, zřejmě z cesty.

Počáteční váha - 3,8 kg

22. -26. den- Juditka začíná mít mateřský výraz :) tváří se velice záhadně. Bradavky se nepatrně zvětšily a také bříško se již začíná mírně zakulacovat. Několikrát denně si vzpomene, že má hlad. 

26. den jsme absolvovali ultrazvukové vyšetření pro potvrzení březosti. Na obrazovce již byly zřetelně viditelné dva zárodky, které podle veterináře odpovídají stáří 26ti dní. O Juditku prý máme pečovat jako o maminku :)

Nynější váha - 4,1 kg

27.-31.den- Juditka se již zcela změnil výraz na mateřský. :) Má chuť k jídlu, bříško se čím dál více kulatí, rozšiřuje se hřbet i hrudník, z profilu se pomalu ztrácí chrtíkovská linie. Občas na ní pozorujeme ztížené dýchání. Snažíme se ji udržovat v psychické pohodě, mírnit ji ve  skákání. Hodně vyhledává naši společnost, pusinkuje, mazlí se. 

31.-36. den- Chuť k jídlu se nijak nemění. Každý den je patrný růst bříška, čím dál více se vyplňují slabiny, čím dal více se zvětšují bradavky. Juditka je klidnější, polehává, nemá chuť zdržovat se venku. Obtížněji se jí také dýchá. Podle velikosti bříška začínáme mít podezření, že se tam schovává více než dvě štěňátka. :) 

Váha - 4,35kg

37.den-jsme zvědaví jak se miminkům daří a tak jdeme na druhý ultrazvuk. Tentorát na naši oblíbenou veterinu. Milá paní doktorka nám ukázala dvě krásná živá miminka, která už mají lebku a páteř, bije jim srdíčko a hýbají se. Toto vyšetření musela Juditka absolvovat ve své nejméně oblíbené poloze-na zádech.. Po chvilce držení se však uvolnila a dokonce se zdálo, že jí to není nepříjemné-spokojeně přivírala oči a sledovala při tom obrazovku :) 

37.-45. den- Juditka se zvětšuje každým dnem a štěňátka ji začínají ubírat energii i živiny-hodně spí, často se drbe, zhoršila se jí srst i zuby. Dáváme větší důraz na čištění zoubků. Často jí je teplo, nezakrývá se a vyléza z podpeřiny. Na Antoinettku je velmi přísná, často ji kontroluje, hlídá a občas se ožene. 

48. den - Již jsou zřetelně cítit pohyby miminek a to z obou stran, je tedy zřejmé, že v každém děložním rohu se nachází minimálně jedno. Na bocích se objevují tvrdé "boule" - štěňátka. Pomalu začínáme zvykat na porodní bedničku.

Váha - 4,97kg

48.-55. den

Juditka roste čím dál víc, bříško se ji již začíná svěšovat dolů a vzhledem k četnosti močení už zřejmě tlačí na močový měchýř. Enromně se zvětšují mléčné žlázy. O jídlo si řekne zhruba 5x denně. Velká změna se zase udála v chování-oblizuje, zpívá, mluví, dělá srandovní ksichty, válí se po zádech, je velmi mazlivá, zaměřuje se zejména na vítání :) Bohužel skáče snad více, než kdy dřív a nedá se zastavit, dokonce mi nosí balonek a chce si hrát. Nervozita z Antoinettky trochu polevila. V posteli spí rozvalená, chrápe a slintá na prostěradlo :)   

Váha 54.den - 5,24 kg

59. den

Naše Juditka porodila dvě krásná šedá štěňátka - kluka Archibalda (190 g) a princeznu Alphonsine (160 g) 

A pak to začalo!! :D

© by zooza, proudly created with wix.com

 

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now