Hanácká národní výstava Brno 10. 1. 2016

V sobotu 9. 1. 2016 mě čekal výlet do Brna, kde se druhý den v neděli měli vystavit chrtíci a mezi nimi i náš devítiměsíční Archibaldek. Jako morální a psychická podpora jsem samozřejmě nemohla chybět. Árčí se měl poprvé ukázat ve třídě mladých a tedy soutěžit o titul CAJC a poprvé se měl předvést v týmu se svou paničkou Péťou. Oba dva jsou, dá se říci, úplní začátečníci a tak nám šlo především o to, aby tuto velkou premiéru pojali spíše jako trénink a pokusili se si to, bez větší nervozity, užít. Dopředu mi bylo jasné, že to tak lehké nebude.

Antoinettka už dlouho nikde nebyla a tak jsem ji naložila do kočárku, na záda hodila krosnu obsahující pár nejnutnějších rekvizit včetně alkoholických nápojů pro případ nejvyšší nouze. A vydala jsem se směr vlakové nádraží Pardubice odkud nám jel přímý vlak do Brna. Že byla krosna ve výsledku těžší než já s kočárkem dohromady, takže jsem jen tak tak dobalancovala do kupé rychlíku, nemusím zdůrazňovat.

O hodinu a půl později, tentorát již na vlakovém nádraží v Brně, proběhlo velké vítání. Archibaldek mě, zdálo se, poznal ale je už z něj hold velký kluk a tak jsem se musela smířit s tím, že značnou část pozornosti mi ubrala přítomnost chrtí slečny - mojí Antoinettky. V tuto chvíli nás však ještě nenapadlo, že by Árčího probíhající puberta v kombinaci s Antoinettčiným silným pudem zachování plemene, mohl komplikovat spaní ve společném pokoji na studentském bytě, kde nám moje sestřenka poskytla azyl (myslím, že příště už si takovouto nabídku dvakrát rozmyslí). Když jsme se v změti zašmodrchaných vodítek konečně přivítaly i my s Péťou, strčily jsme naše chrtí děti společně do kočárku, kde k mému překvapení ani nedutaly a za asistence tří kolemjdoucích jsme se, se vším harampádím, nahrnuly do nejbližší tramvaje.

Na bytě musel být puberťák Árčí, který právě objevil kouzlo značkování, odzbrojen břišním pásem pro psy, jinak byli oba vcelku hodní a tak jsme mohly s našimi hostiteli posedět, poklábosit a popít trochu toho vína, než nás zmohla únava. Při pronášení věty: "Tak se na ten zítřek jdeme hezky vyspat" jsem ještě netušila, že noc nebude tak poklidná jak jsme předpokládaly.

V okamžiku, kdy jsme, natěšeni na zítřejší den, ulehly do postelí, totiž začalo jedno velké noční dobrodružství. Archibald v neznámém prostředí nebyl ve své kůži a tak neustále vylézal z podpeřiny, pobíhal po místnosti, koukal střídavě z okna a na dveře a občas si pošťěkával. Antoinettka to samozřejmě vždy musela jít obhlédnout taky a tak nám naši noc zpěstřovalo střídávé vstávání obou psů, vzájemné honění a zkoušení všech dostupných míst k ležení. Nakonec někdy k ránu se oba uvelebili v mé posteli a já si tak mohla užít svou hodinku nerušeného spánku (v krkolomné poloze oddělující oba psy od sebe aby se vzájemně nerušili).

Plán byl jasný - v sedm hodin jsme měly být na výstavišti, setkat se s Lenkou a jejím šestiměsíčním Timim a potrénovat předvedení v kruhu ještě před začátkem výstavy. Budíček v šest nás sice vzbudil, ale přes všechny karamboly co nás postihly během balení a pak i po cestě (ztráta a hledání obojku a dalších věcí roztahaných všude po bytě, kluziště místo chodníku na tramvajovou zastávku, kdy výšlap do mírného kopečka s krosnou na zádech a kočárem plným chrtů před sebou, vypadal tak, že jsem dva kroky udělala a o tři jsem sklouzla zpátky, a následné Pétino převádění zoufalého bezdomovce přes cestu za použití gumových rukavic), jsme na výstaviště dorazily jen s hodinovým zpožděním. Lenka, která musím podotknout, na tento den NEpřespávala v Brně, nýbrž přijela ještě to ráno z Olomouce, nás už nadšeně vítala se slovy: "No kde jste?!, já už jsem stihla po cestě i prodat snowboard!"

Den se nám vyvíjel slibně a tak jsme se usídlily na pěkném místě u kruhu, na nic nečekaly a daly se do cvičení. Árčí se s dobou strávenou na cvičišti postupně zlepšoval, ale bylo nám jasné, že kamenem úrazu bude především prohlídka na stolečku u rozhodčího (vzhledem k jeho nedávné zkušenosti u veterinárního lékaře, kde mu byl během rentgenového vyšetření hozen pytel přes hlavu aby se tak lépe uklidnil.)

Když jsem se Péti opakovaně již týden před výstavou ptala, zda není nervózní, odpověď vždy zněla "Ne" případně " Vůbec ne." Dokonce i ráno, v den výstavy byla její odpověď, k mému překvapení, stejná. No co, řekla jsem si, ta holka má nervy z oceli. Ono se to ale, z pohodlí rozkládacího rybářského křesílka s kávou v ruce, říká.. Do začátku posuzování chrtíků zbývaly asi tři hodiny a tak se tak stalo, že během tohoto čekání ta nervozita nějak záhadně zakořenila i v naší Pétě a těsně před nástupem do kruhu už dosahovala neměřitelných hodnot. Archibaldek v tom svou paničku samozřejmě nemohl nechat a po jejím vzoru se začal také klepat :D A mě nezbylo než jejich trápení bezmocně přihlížet z pozakruhu. Úvodní kolečko nebylo nejhorší, rovinka už byla horší a poslední kapkou bylo pro strašpytle Arčocha vysazení na obávaný výstavní stolek. Aby toho Péťa napoprvé neměla málo, čekalo je také první přeměření měrkou a nevím, kdo z nich byl v tu chvíli vykulený víc. :D Nakonec si vysloužili známku VD (velmi dobrý) a ne příliš pochvalné hodnocení se slovy: "nepřipraven na výstavu" , což Péťu po několikatýdenním domácím tréninku pochopitelně urazilo.

My ale dobře víme, že ne vždy se nám ty naše ratolesti předvedou tak jak očekáváme a že velkou roli hraje také přostředí a v neposlední řadě nervozita majitele, která se na pejska snadno přenese. Nikdo nebyl šampionem hned první den a nikdo neuměl psa precizně předvést na své první výstavě. A tak to prostě je, a tak jsem se to také snažila Árčímu s Péťou vysvětlit. Mají za sebou svou první velkou zkušenost a já jsem pyšná, že to zvládli tak skvěle. Když už nic, tak setkání s Lenkou a dalšími lidmi, společný oběd a nákup pamlsků udělalo z této neděle nezapomenutelný den.

Majitelce děkujeme, že tuto výzvu podstoupila a těšíme se na příště! :D

Na úvodní fotce setkání sourozenců Alfonsinky a Archibalda po 9 měsících. Obě paničky se měly možnost seznámit a Alfonsínka mmi udělala ohromnou radost, protože z ní vyrostla úžasná pidislečna :)

Péťa s Árčím bojují v kruhu.

dámská jízda

s kočárkem v tramvaji