Klubová výstava

Na klubovou výstavu se člověk hlásí i když ji nepotřebuje z toho důvodu, že je to v podstatě taková společenská událost. Na těchto akcích se obvykle sejde většina členů Klubu chovatelů italských chrtíků. A tak jsme se i my předminulou sobotu vydali do Prahy do Dolních Počernic, s cílem trochu si zase zpěstřit podzimní období a poklábosit (nejenom) o našich pokladech s ostatními nadšenci.

Vlastní vystavování a soutěž pro nás byla spíše takovým pozadím celého dění a to také z toho důvodu, že jsme tušili pověst paní rozhodčí LIBUŠE UBROVÉ (CZ). Když jsme kdysi byli ještě neznalí celého výstavního světa, jednou už jsme měli tu čest předvést paní rozhodčí naší Juditku, kdo tenkrát ale vyhrával jsme snad ani netušili. Někteří však mají zkušenost takovou, že paní rozhodčí hledí i na takzvaný "druhý konec vodítka", tedy na páníčka. A tak si myslím, že obzvláště na klubové výstavě nikdo nečekal, že by to mohlo být nějak jinak.

Skutečnost však byla jiná a opak byl pravdou! A tak se na prvních příčkách umísťovali jedinci, které, dovoluji si tvrdit, že všechny!, paní rozhdočí vybrala podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Dokonce i k pejskům byla velmi milá a citlivá a vzhledem k jejím dlouholetým zkušenostem s chovem italských chrtíků jsme její kritický pohled velmi ocenili. Nijak však neskrývala, že dává přednost černé barvě chrtíků a tak téměř ve všech třídách obsazovali první místa černí! Výjimkou byla snad pouze mezitřída feny, kde se naše Antoinettka umístila až za modrou Norou Jean Na Klínkách. Norinka si to však opravdu zasoužila, protože byla klidná a dařilo se jí i v chůzi. Antoinettka si to zřejmě trochu pokazila nesením ocásku, protože si s ním chvílemi radostně vrtěla. Paní rozhodčí prohlásila "no jo, to je ještě děcko!" a vítězství putovalo k. paradoxně asi o 4 měsíce mladší, Norince.

Po skončení posuzování si všichni účastníci dali oběd a čekalo se na bonitace. A těch tedy tentokrát rozhodně nebylo málo! Na svou "maturitu" čekalo asi 14 chrtíků! A jelikož je nutné každému věnovat dostatek času a řádně po všech stránkách posoudit, zda se hodí do chovu, zabralo to opravdu hodně času. Nebyl však tuším ani jediný neuchovněný a tak i poslední čekající nakonec asi kolem čtvrté hodiny mohli spokojeně odjet domů.

Byla to v Česku poslední výstava letošní sezóny, (další nás čeká až v únoru) a tak jsme si tu atmosféru celý den patřičně užívali. Na závěr jsme si s ostatními popřáli hezké Vánoce a jeli jsme také vstříc domovu (a učení).

Antoinetta Il segreto dell´amore-V2, res. CAC

© ZG