Náš výlet do Chorvatska

V pondělí 21.7. jsme poprvé vyvezli naše italské holky k moři s cílem užít si pár dní dovolené a zúčastnit se noční výstavy psů ve Splitu. Čekala je doposud nejdelší cesta autem, kterou kdy musely absolvovat a také nejdelší doba strávená mimo domov. Není divu, že jsme byli zvědaví, jak se s novými situacemi poperou.

Díky bohu, že ubytování, které jsme měli předem domluvené, mělo svou soukromou pláž asi pět kroků od dveří apartmánu. Ulehčilo nám to spoustu věcí, například problémy s hledáním pláže, na které by nebyla cedule se zákazem vstupu psů. Velice brzy jsme pochopili, že tamní lidé na pejsky moc zvyklí nejsou. Většinou na nás koukali jako na zjevení, fotili si nás a na procházce městem se s námi promenádní umělci museli dělit o pozornost :)

První dny byly holky značně vyjevené a nervózně se rozhlížely po pláži. Brzy si však zvykly a nakonec se spokojeně rozvalovaly na matračce a procházejícím lidem či létajícím rackům už nevěnovaly téměř žádnou pozornost.

Po třídenní dovolené strávené u moře nás čekal čtyřdenní výstavní maraton. Jelikož jsme bydleli na ostrově spojeném s pevninou mostem, báli jsme se, že se tam budou tvořit kolony, jaké jsme viděli, když jsme z opačného směru přijížděli. Vyrazili jsme proto se značným předstihem. Cesta byla ale plynulá a ve Splitu jsme byli již kolem třetí hodiny.

Výstava měla začít v sedm. Velice se nám líbilo její zahájení, kde pořadatelé uvedli, představili a obdarovali všech čtrnáct rozhodčích, kteří byli na čtyřdenní výstavu pozváni. Překvapilo nás ale, jak byla výstava malinká. Každý den se zúčastnila asi tisícovka psů a veškeré posuzování se odehrálo ve čtrnácti kruzích. Dokonce ani zastoupení chrtíků nebylo takové, jaké jsme čekali a velice nás překvapilo, že se omezilo téměř výhradně na české zástupce! (kromě jedné fenky ze Slovenska, která se zúčastnila pouze v jednom dni) Rozhočí, kteří se však měli hodnocení chrtíků zhostit vypadali velice slibně a tak jsme měli radost, že po uplynutí výstavních dnů budeme znát názor Chorvatky, Australana, Malajsijce a Švéda.

Antoinettka byla každý den ve své třídě jediná, což ale rozhodně neznamenalo, že máme vyhráno. Zvlášť poslední den byla již na některých rozchodčích patrná únava, a tituly nerozdávali zadarmo. (Byli i tací vystavovatelé, co přestože byli všechny čtyři dny ve své tříde sami, se do Chorvatska budou muset ještě vrátit, protože poslední den již CAC neobdrželi)

Trochu nás mrzelo, že každý den byli chrtíci na programu až jako poslední nebo předposlední, takže jsme dlouho čekali a na řadu přicházeli až kolem desáté hodiny večer. To už byla samozřejmě tma a kruhy musely být osvětlené velkými reflektory. Možná i to byl důvod proč se první den všichni zástupci našeho plemene předvedli, jako když se splaší koně (včetně naší Antošky) :) Měli jsme ale štěstí a i přes nedokonalé předvedení jsme byli vybráni za představitele nejlepšího zástupce plemene (BOB). V závěrečných soutěžích už jsme se ale neumístili a další dny už se nám BOBa získat nepodařilo. (Bodovala například modrá Adélka Trentassei ze Slovenska nebo světlý pes Gilberto Bohemia Skara.) Domů jsme se ale vrátili s krásnými posudky a splněným Chorvatským šampionátem!